Sen, který si každý rád nechá zdát

Ano, Slavia JE silné mužstvo. Je také poněkud nevypočitatelná. Dokáže zahrát fotbalovou parádu – a prohraje, dokáže zahrát velmi mizerně – a vyhraje, někdy hraje laxně a remizuje, jindy hraje s plným nasazením – a prohraje atd. A nejhorší na tom všem je, že ve většině zápasů člověk téměř do 60. minuty nemá nejmenší tušení, jak ten den budou sešívaní hrát. Než se člověk vzpamatuje, je už mnohdy pozdě… a nebo taky ne.
Nyní konečně k věci, čili k tomu, jak náš tým dokázal zacvičit s druhým mužstvem tabulky a každoročním kandidátem na Mistra ligy:

Před začátkem zápasu se pražské mužstvo loučilo se svými (do té doby zřejmě největšími) oporami – Richardem Dostálkem a Adamem Petroušem. Dostávali kytičky, ale velmi málo zaplněný Strahov nijak zvláště neaplaudoval. Někdo holt nedokáže ocenit hráče, kteří pro klub svého času udělali mnoho.
Za zvuků hymny Slavie začal tedy zápas a do kotle hostí se vyhrnuli naši kotelníci vcelku v hojném počtu a spustili povyk. Vzápětí však – po prvním neúspěšném úniku Slavie, začali skandovat „Černá svině“ a byli moderátorem nařčeni z rasistických projevů. Doufejme, že se do budoucna zklidní, pokud tím tedy nemysleli rozhodčího, ale přítomnost brazilského útočníka Adauta.
Po pravdě psáno – naše mužstvo bylo již od začátku velmi vyrovnaným soupeřem Slavie a brzy získávalo dokonce navrch, neboť Pražané hráli jakousi podivnou hru, ne příliš podobnou fotbalu. Více pohlednosti do celého dění na hřišti vnášeli naši hráči a Slavia, když viděla, že bychom mohli být i nebezpeční, snažila se sem tam něco podnikat také. Vůbec se jí však nedařilo, a tak Marek Kulič ve spolupráci s Davidem Lafatou a Martinem Vozábalem, doplňováni ještě různými hodně viditelnými pokusy Jardy Chlebka, Lukáše Adama a Vládi Pončáka, předváděl jednu akci za druhou. Nebylo nám však přáno a ze snad 200%-ní šance po zhruba čtvrthodině hry nebylo ani po dorážce Míry Plocka nic. Radek Černý – nejlepší muž na hřišti, co se týče sešívaných, nechtěl na rozdíl od jeho spoluhráčů inkasovat. Na druhé straně několikeré pokusy Slavie skončily buď ofsajdem nebo u naší pozorné obrany a neméně pozorného brankáře Kafky, který měl zřejmě svůj DEN, neboť vyrážel i nevyrazitelné střely. Podepsaný přestup ho zřejmě velmi dobře naladil.

Kotelníci Slavie, kteří nemálo zděšeni poznali, že Budějovice nepřijely jen bránit, ale že neustále srdnatě útočí, se snažili naše hochy rozhodit pokřikem: „My jsme Slavie, vy nejste nic!“ a skandováním jména Pavla Kuky. Tento muž však na volání neslyšel. Za to se na druhé straně blýskl únikem Marek Kulič. Jeho střela z dálky šla však vedle jak ta jedle a Fan club MK dělal smutné obličeje a zoufale skučel. Naši však pokračovali v nátlaku a byli skutečně lepším týmem na hřišti. Vypracovali jsme si nespočet rohů, jenže jejich zahrávání stále zůstává stejné a když některé z nich bylo náhodou o něco lepší, neměli hlavičkující hráči přesnou mušku, popř. byl připraven Radek Černý. Kotel Slavie při pohledu na plac, kde se hrálo téměř na jednu branku, samozřejmě tu slávistickou, spustil: „Leška ven!“
V posledních minutách prvního poločasu se sice Slavia vzepjala k jakési agónii a občas bylo i před Kafkou nebezpečno, ale díky nepřesnostem se nestalo vůbec nic zaznamenáníhodného a dá se říct, že před koncem byla i nuda. V jedné nastavené minutě jsme ještě zahrávali tři rohy za sebou, ale ten den by jich nestačilo k jednomu gólu zřejmě ani padesát.

O poločasové přestávce dělala kousek od nás TV rozhovor s Adamem Petroušem a slávističtí fandové si protírali bolící oči. Fanoušek Budějovic musel být však spokojen a tedy vesel.
Druhý poločas sice v prvních minutách patřil domácím, ale moc dlouho jim snaha nevydržela. Vyslali pár nebezpečných střel na Kafku a zahrávali několik rohů, ale všechny končily jinde, než měly a nepřesné přihrávky slávistům v klidu odebírali naši. Hra nebyla skutečně nic moc, ale pořád lepší, než když na jaře touto dobou svítila na světelné tabuli příšerná cifra 4, k naší nule. Naši kotelníci zatím zapálili římské svíce a vytvořili pěknou kulisu. Dým se však díky bezvětří držel dosti dlouho nad hrací plochou. K nemalému pobavení osazenstva pak byli kotelníci upozorněni na to, že i na tomto stadionu je zakázáno házet jakékoli předměty na hrací plochu. Vzhledem k tomu, že hrací plocha je lemována běžeckou dráhou, neměl nikdo šanci na trávu dohodit, ale budiž. Moderátor si na naše kotelníky zkrátka zasedl.

Nutno podotknout, že odchovanec ČB Martin Latka byl tento den dosti aktivní (proti jiným zápasům, kdy byl osočován, že ho brzy zavřou pro „potulku po hřišti“) a zabránil několika našim gólovým pokusům a sám se také vypravil na Kafkovo branku, ovšem blokován slušně hrajícím Lukášem Adamem napálil míč jen do boční sítě. „Kdosi“ poznamenal, že by ten gól stejně nedal, neboť se jistě chce ještě někdy objevit v Budějovicích. Náš kotel zatím spustil: „Budweis, Budweis!“ a z východní tribuny se ozvaly v rostoucím zděšeném slávistickém tichu dětské hlasy voláním „Dynamo, Dynamo!“.
V 80. minutě už ochozy pískaly a téměř všichni hulákali „Leška ven!“. To ještě netušili, že za pár minut bude daleko hůř a že i když Martin Vozábal nepromění další stoprocentní šanci, bude mít záhy možnost opravy a tentokrát se již mýlit nebude. Vedení naše mužstvo zázračně uklidnilo, kontrolovalo si hru a v duchu se muselo vesele smát. Takový úspěch jistě čekal málokdo a o to byl výraznější. A opravdu velmi, velmi zasloužený. Slavia propadla v závěru řádné hrací doby a rozhodčím Benešem čtyřech nastavených minutách další agónii a snažila se alespoň vyrovnat, ovšem hoši už bránili pro jistotu nejméně v osmi a vyrovnání nepřipustili. Stejně tak i brankář Kafka. Z našeho kotle se začaly nést hlasy: „Pískej konec!“, protože i nastavený čas se protáhl a dokonce z lavičky hostí vyběhl trenér Tobiáš, a tak pan Beneš chtě-nechtě musel zápas ukončit.

21 bodů. Teď již s klidem mohu prozradit, že podle slov asistenta trenéra Daniela Drahokoupila počítalo vedení klubu se ziskem alespoň 20 bodů. A ty máme. A možná v domácím prostředí... Jenom se asi fanouškovi SK ČB bude zdát těžko pochopitelné, proč naše útočníky MF Dnes ohodnotilo tak nízkými známkami.