Těsně po příchodu Jarabici do Dynama si mnul ruce nejen hlavní trenér Pavel Tobiáš, jenž ale zprvu nebyl vůbec spokojen s mladíkovou kondicí. „Je na něm vidět tréninkové manko, na kondici ještě musíme zapracovat,“ uvedl. Dvacetiletého stopera však omlouvá fakt, že před nedávnem prodělal poměrně závažné bakteriální onemocnění. "Bakterie streptokoku mi napadla lýtko na pravé noze a navíc jsem dostal zápal žil. Po opuchnutí cév jsem už musel být hospitalizován, v nemocnici jsem strávil deset dní. Další komplikace přišla po užívání silných antibiotik, která špatně působila na moje játra, a tak se pobyt na lůžku protáhl na celý měsíc," popisoval nepříjemné zkušenosti s nemocí.
Cesta z města
„V Banské Bystrici mi skončila smlouva a já se stal volným hráčem. Když mi můj manažer oznámil, že bych to mohl zkusit v Budějovicích, já na tu nabídku kývl.“ O nějakém čase na rozmyšlenou však rodák z Čadce u Žiliny ani neuvažoval. Na Slovensku studoval střední školu a stereotyp v podobě každodenního docházení do školy a následných tréninků v tamním mužstvu ho omrzel. „Cítil jsem, že tu změnu potřebuji,“ říká upřímně Jarabica.
Teď už se však chce soustředit pouze na fotbal. Sám však nezastírá, že angažmá na jihu Čech by pro něho mělo být přestupní stanicí do evropské špičky. "Jsem ohromně rád, že můžu v Českých Budějovicích působit. Je tu hezký stadion a kvalitní tréninkové centrum," připomněl chloubu týmu z jihočeské metropole. Přiznává ale, že u našich sousedů na Slovensku jsou takové podmínky jen výjimečné.
| Trenér Tobiáš o Mariánu Jarabicovi: "Jarabica dokázal, že to bude obrovský talent. Je to vlastně loňský dorostenec, který dneska nastupuje za muže a působí na stoperu velmi suverénně. Tenhle hráč má před sebou určitě velkou budoucnost." |
Po adaptaci v budějovickém celku by se opět rád probojoval do kádru slovenské jedenadvacítky. Naposledy byl s jejím výběrem v Norsku na kvalifikačním utkání. "Koncem jara mi přišla nominace na kvalifikaci mistrovství Evropy do Norska. Vedli jsme tam 1:0 a 2:1, nakonec nám ale Norové v 92. minutě vyrovnali..." Další plány mu však zhatila už zmiňovaná infekční choroba. Jarabica dodal, že v budoucnosti by se rád objevil i v reprezentačním týmu seniorů. Zavrhl však možnost, že by se mohl ocitnout v nominaci Vladimíra Weisse již na podzimní důležitý zápas proti České republice. "Tak to určitě zatím ne, i když člověk nikdy neví," zavtipkoval na závěr sympatický Slovák.
Na zkušené
Mladík, jehož provází pověst hráče s velkou budoucností, absolvoval před dvěma roky zahraniční stáž. A ne ledajakou. O jeho služby se zajímal londýnský West Ham United. „Jednalo se o zkoušku, kterou mi dojednal manažer. Původní teze byla ta, že zůstanu v Angli od pondělí do soboty,“ popisoval. „Hned druhý den na tréninku mi řekl trenér rezervy, jestli s nimi chci hrát přátelské utkání proti tamnímu poloprofesionálnímu týmu, což jsem samozřejmě s radostí přijal.“ Jenomže v zápase si Marián již ve 30. minutě přivodil zranění. „Natrhl jsem si lýtkový sval a bylo po nadějích,“ říká smutně. "Šance je vždycky, když se jí hráč chopí. Ale co jsem měl možnost pozorovat ty kluky tam, to zázemí. Nedá se porovnávat...,“ zasní se. I když o jeho služby stálo více zahraničních celků, nikde bohužel nedošlo na konkrétní jednání. Doufejme, že slovíčko bohužel nebudeme používat v souvislosti s působením Jarabici v Dynamu.
Liga už je za dveřmi
V nedělní generálce proti jihlavskému béčku nastoupil člen reprezentačního výběru Slovenska do 21 let na postu pravého obránce. Ten mu však očividně neseděl. "Pravého beka jsem hrál naposledy v Banské Bystrici v rezervě. Ale pouze asi tři zápasy. Už tam jsem trenérovi tvrdil, že když tam nebude už mít vážně koho dát, že to tam můžu odehrát," hovoří s přílišnou skromností. "Kouč Tobiáš mě chtěl vidět, tak právě proti Jihlavě mě na tomto postu vyzkoušel," uzvařel celou věc. Jeho výkon ve druhém dějství i podle očitých svědků měl jiné parametry. Místo na stoperu je pro něj to prvé ořechové. V budějovickém mančaftu je právě na tomto postu velké konkurence. "To vím, s tím jsem počítal. Nebude snadné se prosadit, ale na druhou stranu, právě od zkušených spoluhráčů se můžu něco přiučit." Zdá se, že jeho velkým učitelem bude "starý mazák" Tomáš Hunal. "Jeho 300 startů v nejvyšší soutěži je samozřejmě znát. Snažím se pozorovat jeho fotbalové návyky a chování na hřišti," dodává s velkým zaujetím.
Kulový blesk
Rád by akci podobného duchu ze stejnojmeného filmu provedl. "Stále bydlím v penzionu u Maxe a hledám si byt," říká s mírnou nespokojeností v hlase. Naskytlo se mu také více volného času, a tak se byl podívat například na náměstí Přemysla Otakara II. Typickou slovenštinou to náležitě zhodnotil: "Velmi pekné, naozaj!" Informace o městě samotném hledal zejména na internetu. Připomněl, že také sledoval budějovický Mountfield v hokejové extralize a v zápasech Ligy mistrů proti bratislavkému Slovanu. "Doufám, že podobná atmosféra bude i na Střeleckém ostrově." Snad nezůstane jen u zbožného přání.
V kádru českobudějovického týmu najdete dost hráčů se slovenskou státní příslušností. Tento trend trvá již od devadesátých let a vyplácí se. "Je tu hodně mých krajanů, držíme při sobě ale celá parta. Jinak to ve fotbalovém světě ani nejde, nedosahovalo by se patřiných výsledků," míní Jarabica. Je zřejmé, že mladíci drží při sobě. "Bakala, Jasanský, Timm, Klavík, Ondrášek,"
snaží se doplnit jména na už tak naplněný seznam kolegů, se kterými si rozumí. "S nikým jsem ale zatím neměl problém," zdůrazňuje.
Marián si prožil těžkou nemoc i několik zranění. Zdá se, že by mohl být odolnější proti okolním vlivům a mentálně silnější. "Je to tak. Všechno zlé, je k něčemu dobré," poukazuje na pravdivé přísloví důrazný střední obránce Jarabica. Jeho cílem tedy zůstává být zdravý, fyzicky dobře připravený,..."A být tady platným hráčem," konstatuje na závěr s úsměvem nová posila Dynama.
