To je zajímavé, že v Příbrami vždycky prší…

Něco málo přes sto diváků (ovšem 2x více než na poslední zápas) se ještě skoro nestačilo usadit na vybraných místech, když po výkopu Blšan převzali taktovku ve druhé minutě Kulič s Plockem, Lafatou a Vozábalem, jejichž parádní přízemní kombinace skončila za zády vykuleného Chvalovského. Vozábalova branka byla označena za nejrychlejší letošní trefu. Blšany se po inkasovaném gólu nadechovaly k jakýmsi takýmsi akcím, ale jejich přihrávky byly velmi nepřesné a buď končily v zemi nikoho, nebo míč jako hlídací psi sledovali naši zadáci. Vzápětí Kulič v pádu stihl přihrát na nabíhajícího Vozábala, který ovšem nezvládl zakončení. Na druhé straně si Blšanští vymodlili faul a standardní situaci po zákroku ranaře Pennyho. Ze vzdálenosti zhruba 6 metrů od velkého vápna napálil Pleško svou střelu do stejného místa jako v Liberci Karol Kisel. Brankář Kafka sice skočil jejím směrem, ale míč mu o zlomek vteřiny dříve zahučel za záda. Bylo vyrovnáno a Blšany dost ožily. Záhy si vybojovaly první roh a po jeho rozehrání zůstaly ještě nepochopitelně dlouhou dobu u míče, dokonce se hráčům ve žlutém povedlo vyslat na Kafkovu branku dosti povedenou střelu, která jen těsně minula pravou šibenici. Po soupeřově tlaku se zase dostali k míči naši, Plocek začal chodit více do soubojů, což ovšem chvílemi zavánělo žlutou kartou, neboť rozhodčí Dvořáček nám skutečně téměř nic nedaroval (kromě těch žlutých karet), ale po faulu na Sivoka odpískal faul. Po rozehrání standardní situace si hoši vypracovali velice solidní akcičku, která pro změnu končila gólem. První střelu sice Chvalovský vyrazil, ale Kulič ho pak excelentně obešel a skóroval bez problémů do zívající branky. Fan club Marka Kuliče v Press kabině poté ze sebe pět minut vyrážel zbožné výkřiky a předváděl taneček radosti. Budějovičtí zase na nějakou chvíli byli vyloženě na koni, ovšem vytvářeli a předváděli dosti nepřesné kombinace a sérii ještě nepřesnějších zakončení – Chlebkova střela z dálky těsně vedle, Sivokova hlavička nad, Vozábalova střela asi 2 metry vedle levé tyče…

Marek Kulič byl skutečně velmi aktivním hráčem, k čemuž mu jistě pomáhalo i známé „domácí“ prostředí. Dal si zase sprinta téměř od půlky hřiště, ovšem místo aby brankáře obešel jako chvíli před tím, vyslal střelu přímo na Chvalovského, který byl ve střehu. Fan club MK prohlásil šanci za „tutovku“ a na chvíli poněkud ochladl. Po půlhodině hry se zase dostaly k míči Blšany a jejich střelu vyškraboval z branky levačkou bdělý Kafka. Plocek s Pennerem pak provedli únik po levé straně, ale Pennerův centr prolétl mimo pokutové území. Byl to alespoň pokus, když už nic. Rozhodčí Dvořáček pak rozdal pár žlutých karet našim hráčům a zajímavé bylo, že provedl-li jakýkoli podobný zákrok někdo z „domácích“, bylo to velkoryse přehlédnuto. Zato nám pískal jak při odjezdu vlaků na nádraží. Poslední desetiminutovka první půle se dohrávala spíše mezi šestnáctkami, ale také nebyla nouze o gólem zavánějící momenty. Plocek při svém pokusu napálil míč do obránce, po kupodivu odpískaném faulu na Chlebka si nikdo nešel pro míč při slušně rozehrané standardce a nakonec se mimořádně nezdařila spolupráce útočného dua Kulič – Lafata. Blšany získaly standardku v polovině svého pole a po rozehrání vyslaly jedovatou střelu z cca 25 metrů, která prošla skrz vše v pokutovém území, ovšem byla likvidována střelhbitě zalehnuvším Kafkou u pravé tyče. V samém závěru inkasovali naši „gól do šatny“, když si nechali utéct volného blšanského hráče, který vyslal míč vpřed na zřejmě na hranici ofsajdu klusajícího Šelichu a vybíhající Kafka brance nezabránil, neboť ho Šelicha tanečním krokem obešel. Vyrovnáno. První poločas byl tedy vcelku dost živý a při troše štěstí a lepší mušce to mohlo být 4:2 pro Budějovice, čímž Fan club MK velmi trpěl.

Na dalších 45 minut nastalo venku boží dopuštění a k zemi se z oblohy snášelo cosi neidentifikovatelného v podobě deště nebo snad i místy drobných vloček. Někteří z našich hráčů trochu polevili ve spolupráci s ostatními a místo aby si trochu dobíhali pro míč, stáli jako tvrdé „y“. Sudí Dvořáček definitivně ukázal, na čí je straně a pískal nám jakkoli nepatrné zákroky, kdežto Blšanským všelicos promíjel. Pomezní rozhodčí zase sem tam přehlédl ofsajd, ale to bylo alespoň na obou stranách. Kafka pak likvidoval blšanskou standardku, my jsme si konečně vybojovali první roh, ale hlavička po kombinaci mířila do rukou Chvalovského, další pokus Blšan skončil u našeho gólmana, Vozábal pálil těsně vedle a tak to pokračovalo až do zhruba 68. minuty, kdy se některým „ryze nezaujatým“ fanouškům muselo začít zdát, že mužstva hrají na remízu. Skupina českobudějovických kotelníků, kteří přijeli věrně za svým klubem, se snažila o povzbuzení hráčů zapálením římských svic. (Podle pořadu Dohráno se bohužel blýskli i tím, že napadli štáb ČT)

Vypadalo to, jako kdyby týmy nevěděly, co proti svým soupeřům vymyslet. Černobílí sice byli zjevně lepším mužstvem, ale nedokázali toho využít. V 70. minutě jsme zahrávali další rohový kop a Fan club MK viděl nastřelenou ruku blšanského hráče. Rozhodčí ji ovšem neviděli ani jeden. V závěrečné čtvrthodině jsme měli slušný tlak, ale bohužel bez gólového efektu. Nepomohla ani výměna unavených, uběhaných útočníků za čerstvé. V 83. minutě dostal žlutou kartu za svůj obranný zákrok Homoláč a David Horejš musel mít jistě velkou radost (také jako v Liberci), když ohlásili jeho jméno. V 87. minutě bylo zřetelně na trávníku vidět rozestavení našich hráčů 4-4-2. Díky Matouškovi jsme pak získali ještě jeden rohový kop a naše útočná akce po jeho rozehrání byla zastavena jakýmsi záhadně odpískaným faulem. V nastaveném čase proběhlo ještě jednou totéž, a tak jsme se s Blšany podělili o bod za remízu 2:2. Fotbal nebyl vůbec špatný, ale přesto jako kdyby tomu něco chybělo. Desáté místo je sice pěkné, 15 bodů v tabulce, to by taky šlo, ale nedá se svítit – s Blšany mohly být tři body.