První zápas v dresu Dynama, navíc jako člen základní jedenáctky v důležitém zápase s Mladou Boleslaví. Měl jste trému?
Trému jsem měl, ale myslím, že je to na sedmnáctiletého kluka pochopitelné. První start, rovnou v základní sestavě. Ale musím říct, že mi hodně pomohli kluci a trenéři, abych s nervozitou bojoval. I díky nim jsem to zvládl poměrně dobře.
Výkon to byl skvělý, nejen podle nás, ale i podle trenérů a spoluhráčů. Co bylo pro povedenou premiéru klíčové?
Hlavně jsem se soustředil na to, abych měl dobrý začátek. Abych se chytil jednoduchou nahrávkou nebo vyhraným soubojem, pak je sebevědomí větší a přenese se to i do zbytku utkání.
Byl to takový debut, jaký jste si představoval?
Určitě takový nebyl, na to se nedá připravit. Když jsem viděl sestavu, do zápasu byly asi tři hodiny, já seděl na hotelu a tak nějak jsem přemýšlel, co by se mohlo dít. Ale ve skutečnosti je to úplně něco jiného, než na co jste zvyklí z mládežnických soutěží nebo B týmu. Je to rychlejší, hráči jsou mnohem vyspělejší. Je to první liga, to na vás trochu dolehne.
Na hřišti to ale příliš vidět nebylo, dokonce jste mohl dát gól po rohovém kopu. To by pak byla premiéra ještě o něco hezčí.
To by bylo neuvěřitelné. (smích) Bylo to hezky kopnuté, já jsem si to našel, ale nedokázal jsem stlačit míč dolů, takže jsem přestřelil.
První zápas za áčko Dynama sledovala přímo z tribuny i vaše rodina. Co říkala na váš výkon?
Pro mě to bylo hlavně překvapení. Když jsem se dozvěděl, že jsem v základní sestavě, tak jsem jim hned psal, ale vůbec jsem nevěděl, že mají v plánu přijet. Takže když jsem je tam po zápase viděl, bylo to pro mě obrovským překvapením. Byl jsem moc rád, že tam byla mamka, babička, brácha. Potěšilo mě to. A samozřejmě mě chválili, byli rádi, že jsem dostal šanci a zvládnul jsem to.
Ona šance přišla až v posledním zápase sezony. Nemrzí vás, že to nebylo dříve?
Ani nemrzí. Vím, že jsem hodně mladý a na šanci si musím počkat. Ale směřovalo to k tomu už od zimní přípravy. Mladí si musíme počkat, ukazovat v trénincích, že na to máme. A pak být připraveni zaskočit třeba při zranění. Jsem moc rád, že jsem šanci dostal, že to byl poslední zápas, je mi jedno.
První příležitost vám dal kouč David Horejš, kterého na lavičce nahradí trenér nový. Co na změnu říkáte?
Moc nevím, co od nového trenéra čekat, znám ho jen z doslechu. Ale věřím, že se výkony týmu udrží a Dynamo bude stále hrát v první polovině tabulky. Nebo o to minimálně bojovat.
Věříte, že se pod ním stanete stálým členem áčka.
Samozřejmě, v přípravě budu chtít novému trenérovi ukázat, že mi může věřit. A co bude potřeba, abych v prvním týmu zůstal? Bude se muset sejít hodně věcí, ukázat se v přípravných zápasech a dobře pracovat na tréninku.
S čím půjdete do přípravy a nové sezony?
Chtěl bych nasbírat další starty v první lize a také být součástí reprezentace do 19 let. Devatenáctku čeká kvalifikace na mistrovství Evropy, toho bych chtěl být součástí.
Co dlouhodobé cíle? Jaké to jsou?
Hrát stabilně českou ligu, nejlépe za Dynamo. A spolu s Dynamem nakouknout do první šestky, to by bylo skvělé, protože v Dynamu jsem odmala, je to pro mě taková srdeční záležitost. A pak třeba zahraničí, sen je anglická liga.
