Michale, do klubu jsi přišel na konci léta, jak se ti zatím v Dynamu líbí? A s kým z kabiny si zatím rozumíš nejlépe? Líbí se mi tady. Nejsem tady ale zatím úplně dlouho, ještě se rozkoukávám a poznávám, co a jak v klubu funguje. Zatím se tedy snažím klub celkově poznat. Nejsem ten typ člověka, co by si vybral jednoho spoluhráče a s nikým jiným se nebavil, snažím se bavit se všemi kluky v kabině a vycházet s nimi dobře.
Stihl jsi už trochu poznat město a okolí? Zatím jsem na to úplně neměl čas. Máme tady docela náročné tréninky, takže na poznávání města zatím není úplně síla. Každopádně vím, že České Budějovice a celkově jižní Čechy jsou velmi pěkný kraj, takže časem se tady stoprocentně porozhlédnu, určitě to tady chci poznat lépe.
Do Dynama jsi přišel po třech sezonách v Polské Termalici Nieciecza. Jak tyhle tři roky hodnotíš? Tři roky v Polsku pro mě byly obrovská zkušenost, jsem hrozně rád, že jsem tehdy, když jsem odcházel z Mladé Boleslavi, tenhle krok udělal. V tu dobu jsem cítil, že bych potřeboval nějakou novou výzvu, někam se posunout a vzhledem k tomu, že v Česku nebylo kam, zvolil jsem tuhle variantu. Dalo mi to opravdu hodně, naučil jsem se jazyk, poznal jsem novou kulturu a celkově nový styl přístupu k fotbalu. Za ty tři roky jsem strašně rád.
Jednu sezonu jsi s klubem odehrál v Ekstraklase, jak bys porovnal úroveň polské ligy vůči té naší? Na to se mě pořád ptali i v Polsku. V Ekstraklase hrají hodně Španělé, Brazilci a další podobní techničtí hráči, takže ta liga je opravdu kvalitní, hodně technicky vyspělá. Na druhou stranu, v porovnání s naší ligou polské týmy občas pokulhávají v taktice nebo třeba i v důrazu. I proto si myslím, že nejsou nijak zvlášť úspěšné v evropských pohárech. Každopádně bych ale řekl, že ačkoliv polská liga není až tak fyzicky náročná, celkově je hodně kvalitní, víceméně všechny týmy se tam snaží hrát fotbal. Vlastně celý polský fotbal je teď na vzestupu.
Nieciecza je malá obec se 700 obyvateli. Jak se stane, že se klub z tak malé obce dostane až do Ekstraklasy? Je to tím, že se firma, která klub vlastní nedomluvila na koupi klubu v nedalekém městě Tarnów, které je podobně velké jako Budějovice. Rozhodli se tedy nakonec infrastrukturu vybudovat v Nieciecze. Koupili místní klub, během několika let postoupili do druhé ligy, a nakonec i do té první. Většina fanoušků samozřejmě jezdila z Tarnówa a okolí, protože v naší vesnici žili hlavně starousedlíci, kteří moc na fotbal nechodili.
Dva roky tvůj klub vedl Radoslav Látal, i díky němu se během tvého působení v klubu objevilo dalších pět Čechů. Bylo příjemné mít v zahraničí tak početnou českou kolonii? Mít tam takovou českou legii bylo super. Když ale přišel trenér Látal, už to tak super nebylo, protože v tu chvíli se na nás polští hráči začali dívat trochu jinak, nedělalo to úplně dobrotu. Když bych to teda měl zhodnotit, tak mít české spoluhráče v zahraničí je super, ale mít českého trenéra už tolik ne.
Fanoušci si tě možná pamatují i z dresu reprezentační jednadvacítky, za kterou si pravidelně nastupoval, zahrál sis i na Euru U21 v Polsku. Jak na tohle období vzpomínáš? Tohle období bylo jedním z nejšťastnějších a nejúspěšnějších v mé kariéře. Udělal jsem si tam nějaké jméno, posunul jsem se díky tomu z Bohemky do Boleslavi. Navíc jsme tam měli skvělého trenéra Vítězslava Lavičku, na kterého vzpomínám doteď. Cítil jsem se pod ním strašně dobře a on mi věřil. Já mu důvěru v zápasech splácel. Kdyby se mi na tohle povedlo navázat i tady v Dynamu, byl bych ohromně rád.
Na Euru jsi odehrál vítězný zápas s Italy, za které hráli hráči jako Donnarumma, Pellegrini, Berardi nebo Federico Chiesa. Byl tohle doposud tvůj největší zápas nebo bys ze své kariéry vybral jiný? Určitě to byl jeden z největších zápasů v kariéře. Hodně z těch hráčů, kteří proti nám nastoupili, jsou dneska na úplně jiné úrovni. Hodně si té výhry vážím a krásně se mi na to vzpomíná. Bylo to vážně povedené období a jsem rád, že jsem konkrétně tenhle zápas hrál. Ve zbylých dvou utkáních ve skupině s Němci a s Dány, ve kterých jsem nenastoupil, jsme prohráli, proto jsem rád, že jsem si zahrál právě v zápase s Itálií.
Vyšší minutáž zatím od trenérů dostáváš v MOL Cupu, ve kterém jsme postoupili do osmifinále a v polovině listopadu nás čeká souboj s Jabloncem. Jsi se svými dosavadními výkony spokojen? Je to tak, zatím dostávám minuty spíš v MOL Cupu, to je rozhodnutí trenéra a já ho respektuji. Jsem rád, že jsme ve Velkých Hamrech i s Chrudimí postoupili a zahrajeme si další pohárové utkání. Co se mých výkonů týče, myslím si, že zatím to nejde úplně hodnotit, zatím jsem toho tolik neodehrál. Cítím ale, že moje forma roste, že si začínám zvykat na tréninkové dávky a věřím, že časem se začne zvyšovat i moje minutáž.
Rozhovor s Michalem jsme udělali v minulém týdnu pro zápasový časopis Dynamák.
