Užíváme si, že první ligu můžeme hrát, říká dorostenka Sára Brabcová

Sáro, máte za sebou stejně jako ženy postupovou sezonu, jak se za ní poohlížíš?

Hodnotím ji určitě pozitivně, byla to skvělá sezóna. V důležitých chvílích jsme dokázaly, že jsme opravdu jeden tým a každá si jdeme za tím samým. Obzvlášť teď v první lize bude opravdu důležité, ukázat ostatním týmům, že jsme tým a držíme při sobě. Tvrdě jsme na sobě pracovaly, i když to nebylo vždycky jednoduché, ale stále jsme v hlavě měly to, čeho chceme docílit, a to nás posouvalo. Díky tvrdé práci jsme byly lepší než ostatní a všechna ta dřina se nám vrátila. Přesto tam bylo a je stále co zlepšovat a to, že jsme postoupily, v této lize už nikoho nezajímá. Musíme dřít ještě víc.

Už v předešlé sezoně vám postup jen těsně unikl, zacílily jste na něj proto ještě více?

Ano, jak říkáš, už v předešlé sezóně nám postup utekl opravdu o malinký krůček. Tudíž do další sezóny zněl cíl jasně, dotáhnout ten malý krůček do konce a postoupit. Jiná varianta, jak by sezóna mohla skončit, pro nás neexistovala.

Sezonu jste nakonec vyhrály s velkým náskokem, byly jste překvapeny, že jste si s tím takhle ,,lehce“ poradily?

Musím říct, že ano, byly jsme překvapeny, jak hladká jízda to byla. Vlastně jsme celou sezónu propluly bez ztráty jediného bodu. Ale i tak některé zápasy byly složité. Nemyslím třeba herně, ale o nastavení v hlavě. Když jdete do zápasu a víte, že budete určovat tempo hry, budete dominantní na hřišti, tak je opravdu složité se nepřizpůsobit hře druhého týmu a hrát ten svůj fotbal. A jelikož jsme druhou ligu už nějakou dobu hrály, tak jsme věděly, co od jakého týmu čekat. I přes to všechno jsme si však myslely, že zápasy s některými týmy budou vyrovnanější, ale nebylo tomu tak. Ukázaly jsme, že druhá liga pro nás není a máme na to zahrát si tu nejvyšší a nejlepší tady v Česku.

Jak sis užila postupové oslavy?

Postupové oslavy, myslím, že můžu mluvit i za ostatní holky, jsme si všechny moc užily. Byla to chvíle, na kterou budeme všechny vzpomínat ještě dlouho. Nějaké malé oslavy probíhaly už po posledním zápase, ještě před baráží, ale nebylo to nic velkého, spíše jsme slavily výhru druhé ligy. Pořádné oslavy proběhly až po odehrání baráže. Slavily jsme už při cestě ze Zlína v autobuse, dále nás čekalo koupání v kašně, které je typické právě pro postupy do vyšší ligy a následně jsme slavily u společné večeře a nějaké té zábavy. Věřím, že tento okamžik si všechny zapíšeme mezi nejlepší fotbalové momenty. Ta radost se nedá slovy ani popsat.

Probíhala příprava na ligu stejně, jako vždycky?

Dá se říct, že jo. Byly téměř stejné jako ty předešlé. Zhruba první dva týdny jsme nabíraly kondici a od třetího týdne jsme se začaly více soustředit na fotbal a na techniku. Stejně jako v předchozích letních přípravách jsme odehrály několik přátelských utkání, například proti ženám B z Viktorie Plzeň. Byla to taková generálka před prvním zápasem. V některých věcech se ovšem příprava lišila. Převážně v tom, že nám bylo jasné, že v první lize nebudeme lídryně tabulky, tudíž jsme se více zaměřovaly na obranné fáze, jak různé situace vyřešit, ubránit a nedostat gól.

Vystřídali se u vás nějací trenéři, hlavnímu trenéru Martinu Dvořákovi na podzim pomáhal Martin Sladký, ale ve volném čase i někteří kluci z A-týmu, jako Vojtěch Hora, Pavel Osmančík a Sebastien Böhm. Bylo to pro vás v tomto ohledu složité?

Složité to pro nás určitě bylo, z toho důvodu, že jsme si musely neustále zvykat na někoho nového a na jeho způsob trénování. Trochu nám to ulehčil pan trenér Dvořák, který tam s námi byl furt a procházel tím s námi. Také nám to ulehčil pan trenér Sladký, který nás už sice netrénoval, ale stále s námi byl v kontaktu, abychom to sbližování s novými trenéry měly co nejjednodušší a cítily se všechny dobře. Ale i přes to jsme si pokaždé rychle zvykly a s novými trenéry jsme se vždy naladily na stejnou vlnu, měly stejné cíle a navzájem se respektovaly.

Teď tedy hrajete první ligu dorostenek, jaký je to pocit?

Jsme teprve na začátku, ale už teď je to splněný sen. Určitě si moc užíváme ten pocit tam být a vědět, že si zahrajeme proti nejlepším týmům z České republiky. Ty zápasy jsou také mnohem víc emocionálně prožité. Ať už to jsou nervy před zápasem, radost z vystřeleného gólu ba naopak zoufalství za stavu 0:3. Ale s holkami víme, že i prohraný zápas můžeme vyhrát, tudíž hrajeme do poslední minuty. Obzvlášť v té první lize je hodně důležité nic nevzdávat a bojovat do konce. Uvidíme, jak se budeme cítit po podzimní části sezóny, ale věřím, že nám to dá spoustu nových zkušeností a budeme si toho vážit ještě víc.

A jak ty osobně vnímáš tu ligovou účast? Je to tvůj splněný sen?

Vlastně od mala jsem hrála ve Křemži fotbal s klukama a nikdy by mě nenapadlo, že si zahraju ligu, natož tu nejvyšší, co u nás je. Když se mě někdo zeptá, zda to byl můj splněný sen, odpovím mu, že ne, protože před pár lety jsem neměla žádné velké ambice na to, abych si přála zahrát první ligu. Přijde mi to opravdu neskutečné a stále nemůžu uvěřit tomu, že tam opravdu jsme.

Máte za sebou dvě utkání, jedno jste zvládly vítězně, druhé už ne. Jak je hodnotíš?

Druhý zápas hodnotím určitě lépe, protože jsme si z Ostravy přivezly první tři body. Když se ohlédnu zpět na ten první zápas, tak to od nás nebyla špatná hra. Snažily jsme se kombinovat, chtěly jsme hrát, ale bohužel nám to výhru stejně nepřineslo. Dostaly jsme góly, které byly způsobeny našimi chybami a samy jsme dokázaly vstřelit pouze jeden. Šancí jsme měly spoustu, ale buď jsme je neproměnily, nebo jsme vůbec nevystřelily. Soupeřky z Brna střílely z každé pozice a vyplatilo se jim to. Při druhém zápase na nás ze začátku vlítly rychle, byly na míči víc než my, byly hodně důrazné a faulovaly. Hodně nás podržela naše gólmanka, která vychytala jejich šance. V druhé polovině prvního poločasu jsme na ně začaly vytvářet větší tlak a dostávaly se do šancí. Po prvním vstřeleném gólu Ester nás to hodně nakoplo a chvíli na to Kačka vstřelila druhý gól. Ostravu to hodně rozhodilo a srazilo dolů. Druhý poločas byl dorost vyrovnaný a bohužel v poslední minutě po naší chybě jsme dostaly gól na 2:1. Utkání jsme ale vyhrály, a to je hlavní.

Vidíš mezi loňskou a tou letošní soutěží nějaké rozdíly?

Rozdíly tam určitě nějaké jsou. Pro nás asi největší ten, že ve většině zápasech už nebudeme ty dominantní a nebudeme tolik určovat tempo hry. To tempo je v první lize nastavené na vysokou laťku a my se musíme chytit hned od začátku, jinak nám ten zápas uteče a budeme bez šance. Oproti druhé lize je ten fotbal rychlejší, ty holky se snaží hrát fotbal a kombinovat, stejně jako my. I z pohledu rozhodčích, je vše bráno přísněji, je to nějak nastavené, a tak to prostě funguje a nikdo si nedovolí jít proti tomu.

Z pozice stoperky budeš mít asi více práce než v uplynulé sezoně, že?

Jako obránkyně budu mít já i holky rozhodně více práce. Bude to fyzicky náročnější, ale hlavně to bude náročnější z té fotbalové stránky. Musíme si dávat pozor na různé situace, u kterých můžeme propadnout a hlídat si to, aby se tak nestalo. Soupeřky jsou rychlé, tudíž si žádné chyby nemůžeme dovolit, jakmile někde propadneme a okamžitě nepřepneme, je velká pravděpodobnost, že to skončí gólem. Určitě je to o větší zodpovědnosti, především musíme být nastaveni na to, že se někde něco nepovede a ony budou útočit. Je to hodně o přemýšlení a předvídání, jak co může dopadnout.

Jaké jsou vaše sportovní ambice pro tuhle sezonu?

Společně s holkama a trenéry jsme si žádné velké ambice nestanovily. Určitě si jdeme za tím, že se v první lize chceme udržet a zůstat tam do dalších sezon. Ovšem i když jsme si žádné velké cíle nestanovily, všechny chceme ostatním týmům ukázat, že fotbal hrát umíme a patříme tam. Jediné, co si před každým zápasem říkáme je to, ať do toho jdeme na plno hned od první minuty, protože soupeř nás může podcenit, jelikož jsme v té lize nováčci a neví co od nás očekávat a my toho můžeme využít.