V ročníku 1990/91 připravilo Dynamo svým příznivcům hodně radosti. Kromě postupu do finále Českého poháru si v samém závěru jarní sezóny po čtyřech letech v I. ČNFL vybojovalo postup do nejvyšší soutěže. Mužstvu se podařilo napravit reputaci po nešťastném konci ročníku 1988/89, kdy trestuhodně promarnilo sedmibodový náskok a pustilo do 1. ligy Zbrojovku Brno.
Před zahájením jarní části by si na postup Dynama ještě těžko někdo vsadil. Tým byl v neobyčejně vyrovnané soutěži až na osmém místě, i když na vedoucí Opavu ztrácel pouze dva body.
Mužstvo však šlo přesto vytrvale za svým cílem a jeho sebedůvěrou neotřásly ani debakly na Kladně a v Pardubicích. Mladý ambiciózní trenér Jiří Kotrba s asistentem Pavlem Tobiášem vsadili na bojovnost, obětavost a nadšení svých hráčů. Ještě v 18. kole bylo Dynamo páté. Potom se pohybovalo do třetího místa a dvakrát se vyšplhalo na vrcholek, aby si tam zvyklo dýchat. Od 27. kola již nikoho před sebe nepustilo.
Důležitá byla výhra nad druhou Plzní. Hrálo se po středečním finále Českého poháru s Baníkem Ostrava v Teplicích, z něhož se fotbalisté Dynama vraceli s velkým pocitem křivdy. Před klíčovým zápasem se Škodou Plzeň (12. 5. 1991) musel trenér Kotrba oželet trojici opor. Maroda Váchu, v poháru vyloučeného Jindráčka a po sedmi minutách zraněného Urbana, střelce 22 gólů. Místo něj vyběhl na hřiště debutující Martin Seethaler, který byl povolán z divizního B-mužstva a ještě před rokem střílel góly ve III. třídě za Sokol Bavorovice.
Před 3 242 diváky nastoupilo Dynamo v netypicky fialovobílých dresech v sestavě Hejníček – Koller, Drahokoupil, Konvalina, Wohlgemuth – Poborský, Kořínek, Zb. Lerch – Fujdiar, Hort, Urban (7. Seethaler, 75. Přibyl).
Byl to právě střídající Seethaler, který ve 36. minutě po Fujdiarově centru vsítil hlavou jediný gól zápasu. „Bylo to hodně běhavé utkání. Já jsem nastoupil v sedmé minutě a v sedmdesáté páté jsem musel střídat pro křeče. Snažil jsem se dát do toho všechno. Nebyl jsem špatně trénovaný, ale asi jsem si špatně rozložil síly. Ale dal jsem vítězný gól, i když jsem netušil, že bude hodnocený jako postupový. Ale ten centr byl tak dobrý, že ho nešlo zkazit,“ vzpomínal po letech dnes 53letý Seethaler v rozhovoru s Milanem Šímou. Když autor jediné trefy opouštěl trávník, dostalo se mu bouřlivých ovací.
Šťastný střelec při pozvání na večeři od paní Kristkové do restaurace na Oáze obdržel od jejího manžela zvláštní peněžitou prémii v zalepené obálce. A kormidelník Kotrba si připadal jak za dob mecenáše Leopolda Hajíčka ml. (1899–1974), o které mu pamětníci často vyprávěli.
Černobílí už jedinečnou šanci nepustili. Před televizními kamerami v Opavě zařídila výhru střela Jindráčka. A poslední kolo vyluštilo postupovou tajenku. V závěrečném duelu nedokázal ani Havířov zastavit rozjeté Dynamo a to se po čtyřech druholigových sezónách vrátilo do 1. ligy.
„Oslavy postupu byly veliké. Vraceli jsme se z posledního utkání na severu Moravy a vyhráli jsme. A protože Plzeň prohrála, tak jsme šli nahoru my. Naskákali jsme do kašny a slavilo se průběžně i další den,“ zmínil tradiční rituál Martin Seethaler, který po krátké ligové anabázi hostoval pár měsíců v Liberci, hrál v béčku třetí ligu a po odchodu z Dynama v roce 1993 zamířil na dlouhou dobu do rakouského Reichenthalu.
