Po příchodu na liberecký stadion spousta návštěvníků v prvé řadě určitě hledala slibovanou velkoplošnou obrazovku. Nachází se v jihozápadním rohu hřiště. Po pravdě řečeno, z hlavní tribuny, alespoň z jejích horních řad, na ni příliš nebylo vidět. Při prezentaci došlo asi po pěti minutách k výpadku, což diváci odměnili ironickým potleskem, ale jak sdělil moderátor - je to jenom technika a pevně doufal, že v průběhu zápasu k žádné závadě nedojde (Nedošlo.). Liberecké osobnosti pak na obrazovce tipovaly výsledek. Většinou se shodly na 3:1 pro Liberec, což, opět podle hlasu komentátora, vyvolalo úsměv na tváři trenéra Tobiáše. Po dalších "pořadech" - např. hitparádě libereckých gólů z nedávných dob - se za velkého potlesku objevila na trávníku obě mužstva a trojice rozhodčích v čele se slečnou Damkovou, která obdržela květiny a zápas mohl začít. Všichni byli jistě zvědaví, jak svou prvoligovou premíéru zvládne.
Budějovice v Liberci nevyhrály sedm let. A Liberec byl velmi natěšený na to, že předvede na zmodernizovaném stadionu a ještě před Dášou exhibici. Naši hráči jim však směle konkurovali a i když měl Liberec možná o něco více šancí, byl k vidění velice živý a pohledný fotbal na obou stranách. Stadion se v posledních minutách před výkopem zaplnil vcelku potěšujícím množstvím fanoušků. V sektoru hostí se se svým transparentem objevila zhruba dvacetičlenná skupinka našich kotelníků, kteří byli v první půli slyšet rozhodně víc než Liberečtí. Na hřišti se skutečně pořád něco dělo a hra byla přerušovaná opravdu minimálně - podle slov slečny Damkové - má ráda plynulý průběh hry, žádné zbytečné přestávky, a to je dosti chvályhodné a pro utkání velmi dobré, neboť má spád.
První gól vznikl díky momentálnímu výpadku naší obrany, na což Liberec zjevně čekal. Inkasovaná branka hochy rozhodila a začali více faulovat. Ve velmi krátkém časovém intervalu zahrával Liberec dvě standardní situace ze stejného místa. Z nich ovšem k našemu štěstí nic nebylo. V pořadu Dohráno poukázali na zajímavou situaci, ke které došlo po půlhodině hry. Slečna Damková podle moderátora udělala jedinou chybu zápasu, a to při útočné akci Liberce, kdy Penner vyrobil faul, rozhodčí ponechala výhodu a po dotažení akce, jež gólem k úlevě Českobudějovických neskončila, udělila žlutou kartu Davidu Horejšovi. Penny se totiž po akci vrátil na své místo v obraně a blonďaté hlavy obou aktérů dokonaly drobný zmatek. On si to jistě Horyna vynahradí jindy a třeba žlutou dostane zase omylem Penner. Zajímavé bylo si zaspekulovat, jak by to dopadlo, kdyby se hra zastavila a po faulu, spáchaném na dosti výhodném místě, by se kopala standardka.
V posledních minutách prvního poločasu se naši hráči začali velmi snažit o vyrovnání, dotírali na zálohu i obranu domácích a měli i několik pokusů, které by při troše štěstí mohly gólem skončit, ale žel se tak nestalo. Míči se do sítě něchtělo. Nutno pochválit činnost Jardy Chlebka, který se rozhodl v těchto minutách státi jednou z hlavních postav.
Ve druhém poločase zůstala aktivita pořád na stejné výši a zlepšila se i atmosféra v hledišti, když Liberečtí zapálili v úvodu římské svíce. Tábory kotelníků se překřikovaly a hráči mohli být spokojeni. Spokojenější byli hlavně naši, když se jim podařilo po rohovém kopu již v úvodu vyrovnat. Jaromír Plocek se opřel do obranou odvráceného balonu a bravurně jej poslal za záda Kinského. Trochu to pak vypadalo, že se hoši rozhodli ubránit remízu a pustili se hlavně do defenzívy, takže možná přece jen můžeme s kapitánem Langerem souhlasit. Akce střídala akci a jen málo chybělo k dalším gólům na obou stranách. Jediné, co je tentokrát možné vytknout brankáři Kafkovi, že dosti často zdržoval s rozehrávkami, za což si právem vysloužil pískot tribun. Při autových vhazováních se k němu přidávali i naši vhazující hráči, ale nikdo by se pokusu o získání pár sekund nedivil, kdyby ovšem neprobíhala teprve 60. minuta. Liberečtí byli naším vyrovnáním poněkud rozhozeni a jejich akce začaly být zbrklejší, což nám nahrávalo do karet.
Mohla to být remíza a byla by dobrá. Jenže pak si Severočeši vypracovali rychlou akcičku a Vozábal - podle slov pana Drahokoupila - pro jistotu vyrobil možná zbytečný faul. Jak dopadla ta standardka jistě všichni viděli. Gól to byl skutečně parádní, ale hezčí by byl z našich kopaček. Po druhé brance působilo budějovické mužstvo zase trochu zaskočeně, ale přece jen se dál snažilo. Kulič byl ovšem, ke své očividné nelibosti, lapen v ofsajdu. Závěrečná desetiminutovka přinesla opět na obou stranách pár spálených šancí, kdy útočící hráči odevzdávali při přihrávkách míč pozorným zadákům. Čas se tak rychle posouval vpřed a skóre se již nezměnilo.
Závěrem nutno podotknout, že kam se na slečnu Damkovou hrabou někteří z našich známých sudích. Zatím?
Hodnocení hráčů:
Deník Sport: Kafka 5, Pončák 6, Horejš 5, Penner 4, Leština 4, Vozábal 4, Sivok 4, Chlebek 5, Plocek 6, Matoušek 4, Kulič 5
MF Dnes: Kafka 3.5 - Pončák 2, Horejš 3, Penner 3, Leština 3.5 - Vozábal 3, Chlebek 3, Sivok 4, Plocek 2 (83. Lafata) - Matoušek 4.5 (75. Gruber), Kulič 3.5
Známka pro rozhodčího: Damková 7 od delegáta Zvoniče (dobrý), od Sportu 7 (velmi dobrý)
