Zdeněk Plachý se narodil nedaleko Plzně a ve Starém Plzenci začal hrát házenou. I když odešel na vojnu, tak zůstal věrný svému sportu a v házenkářské brance dosáhl solidních úspěchů. Jako voják tehdy zůstal na jihu Čech, když začal hrát fotbal v Zahájí. V této vesničce nedaleko Českých Budějovic strávil asi tři sezony. „V Zahájí jsem bydlel a třetí třídu jsem zde kopal asi tři roky,“ hovoří o své jediné štaci v roli fotbalisty.
Do Dynama se dostal se svým synem. „Když můj syn šel do Dynama, tak jsem dělal asistenta a vedoucího týmu žáků. Trenérem byl tehdy pan Kyslík. Po jeho konci jsem dělal trenéra celé mládeže, pak i dorostu,“ pokračuje. Angažmá v jihočeské metropoli Zdeňka Plachého moc bavilo. „Ta práce byla zajímavá. Dynamo mělo jednu sekretářku (paní Havlovou, manželku člena síně slávy Dynama Adolfa Havla, pozn. autora), se kterou jsme se po telefonu domlouvali, co potřebuji. Na chodbě byla skříň, od které jsme měli klíče pouze my dva a zde jsme si nechávali vzkazy i finance, jelikož jsem si mohl přijet pro věci až po práci,“ rozebírá své působení v jihočeském klubu.
Plachý zavzpomínal i na úspěchy, které tenkrát jeho svěřenci dokázali. „Když jsme byli s Kyslíkem na mistrovství republiky, tak jsme tam vypadali jako “venkovští chudáci.“ Většina ostatních týmů již měla mládežnické akademie, avšak my ne a chtěl jsem to změnit. Proto jsem následně na schůzi výboru řekl: Takhle to dělat nejde, musíme to změnit. Pan Čadek mě tenkrát odbyl slovy „takových už bylo,“ hovoří o budoucích změnách.
Jenže Zdeněk Plachý nezůstal pouze u slov a začal rychle konat. „Sehnal jsem trenéra Petra Lukšů, který měl u kluků obrovský respekt. Musel jsem mu však všechno zajistit a úspěchy se brzy dostavily. Vypracovali jsme mužstvo, které mohlo porazit prakticky kohokoliv v republice,“ říká s úsměvem. „Ve finále turnaje v Lounech jsme tehdy porazili výběr ČSR 2:0, ve kterém hráli naši hráči Lerch, Koranda nebo Poborský.“
Pro fotbalové týmy to tenkrát nebylo jednoduché. „Měli jsme opravdu těžké podmínky. Na hřiště jsme se mockrát nedostali. Občas jsme se žáky hrávali proti dorostu, což byla velká zkouška. Ale celkově to bylo úspěšně období a rád na něj vzpomínám,“ uzavírá Plachý kapitolu o své trenérské kariéře.
Bývalý funkcionář stále sleduje výkony svých následovníků. „Výsledky Dynama samozřejmě sleduji. Chodím na každý domácí zápas a průběh hodně prožívám,“ usmívá se. Plachý pomáhá českobudějovickému klubu i nadále. Jako šéf skupiny Old boys svolává bývalé hráče Dynama. „Dvakrát ročně se s bývalými spoluhráči sejdeme. Je to moc pěkné a vždy se na to těším.“
Zdeněk Plachý zavzpomínal i na první setkání. „To se uskutečnilo po domluvě s Jirkou Kotrbou. Na první dorazil ještě Franta Tobiáš, kterému jsme na posledním podzimním setkání vzdali hold, jelikož mezi námi již bohužel není,“ uzavírá. Další setkání je naplánováno na únor a mohlo by se uskutečnit jinde než obvykle na tribuně Střeleckého ostrova.